Asi žádný z podnikatelů se nechce dostat do insolvenčního řízení. To se provádí tehdy, když firma není schopná dostát svým závazkům. Neznamená to nic jiného, než že veškeré příjmy podnikatele, s výjimkou životního minima, použijí na splácení dluhů.

Je samozřejmé, že v tomto období nesmí ani uzavírat nové smlouvy či nakupovat nic kromě naprosto nezbytných věcí, bez nichž by firma fungovat ani v omezeném režimu nemohla. Avšak jak zařídit, aby to podnikatelé dodržovali, aby si například na splacení dluhů nevzali půjčku?

Řešením je zde registr insolvence Rejstříky. Jedná se o seznam, kde jsou zapsáni všechny fyzické i právnické osoby, které jsou právě v insolvenčním řízení. Přístup do něj má samozřejmě daný podnikatel a pak také určení pracovníci firem, jako jsou telefonní operátoři či poskytovatelé internetu, kteří si musí ověřit, zda jejich potenciální zákazník v insolvenci. Jde zde totiž ot o, aby byl schopen platit dohodnutou částku.

Otázkou však je, co taková záznam v rejstříku obsahuje. Přeci jen, mělo by tam být pouze to, co je potřeba, avšak zároveň by neměly být skryty žádné detaily, které by mohly hrát v celém případu roli. Co zde tedy najdeme?

V první řadě je to samozřejmě jméno a adresa daného člověka či firmy. Dále zde máme IČO a DIČ, případně rodné číslo, pokud se jedná o fyzickou osobu. Tyto údaje slouží k přesné identifikaci. Koneckonců, může být více firem se stejným jménem, stejně jako více lidí.

Dále je to celková dlužná částka a doposud zaplacený obnos. To slouží především podnikateli, aby věděl, kolik mu ještě zbývá zaplatit a jakou dobu to přibližně ještě bude trvat. Proč je pro něj tato informace důležitá, není třeba říkat.

V neposlední řadě zde pak máme datum, kdy daná osoba, ať už fyzická nebo právnická, do insolvence vstoupila. I toto je důležité, neboť firmy si tak budou moci ověřit, zda v oné době neuzavřely s danou osobou smlouvu.

Jak je vidět, je toho poměrně dost. Proto je mnohem lepší se do insolvence nedostat, i když to vždy není možné.