Moderní pojetí lidského sblížení
Pokud patříte mezi romantické duše, občas musíte být při sledování citově laděných filmů a seriálů zaručeně trochu zklamaní.
Za minulého režimu se většinou milostná dějová linka vyvíjela tak, že intimní okamžik vyvrcholil záběrem kamery na zeď a následně na milostný pár skrytý pod peřinou, nebo už jeden z partnerů stál u okna s cigaretou a druhý probíral pracovní problémy. V těch nejodvážnějších zahraničních filmech muži ukázali hruď a ženy se před kamerou mihly v podprsence.
Doba se uvolnila, puritánské názory zmizely, nikomu nevadí, že z obrazovek stříká krev. V každém kriminálním seriálu se dočkáte nahoty na pitevně a jak nám tvůrci předkládají vrchol milostného vzplanutí?
Dva jedinci si svou náklonnost vyjadřují tak, že se na sebe vrhnou, minimálně jeden kus prádla je roztrhaný, oblečení je rozházené po celém okolí a začnou milostnou hru nejlépe tak, že muž ženu drží, ona se přichytí nohama, naznačují vášnivé líbání a on s ní naráží do stěn, do nábytku a nezapomene ji párkrát přitlačit na schody cestou do ložnice. Děj v dalším záběru se většinou posune na stejné postavy. Žena je oblečená ve spodním prádle, na sobě má ještě košilku a je schovaná pod přikrývkou. Muž je někdy odvážnější a ukáže hrudník. Samozřejmě má spodní prádlo. Pokud jeden z nich opouští postel, obalí se prostěradlem.
Není to plýtvání časem diváků a zbytečná práce herců, která jim ani není příjemná? Od romantického žánru přece čekáme hlavně lásku a romantiku, když budeme chtít něco ostřejšího, najdeme si jiný žánr.
Mnohem víc přece působí milostné scény z náznaků, z pohledů a z gest.
Vzpomínáte na film Pomsta s Kevinem Costnerem a Madeleine Stowe. Jak snadno a hezky se tvůrcům podařilo bez křečovitých scén ukázat lásku a milostné vzplanutí, v tomto případě vše okořeněné chutí zakázaného ovoce? Nebo jak to pěkně roztočil Patrick Swayze a Jennifer Grey v Hříšném tanci? Milostné scény z filmu Duch, kde láska Patricka Swayzeho a Demi Moore vydržela až za hrob, mají také pár nezapomenutelných scén (nejen tu u hrnčířského kruhu), kdy jen gesty a hrou očí dokázali herci dostat do filmu tolik lásky a vášně.
A proč to tak nejde točit dnes? Co vy na to?